|
Toho památného dne jsme si s konečnou platností sbalili všechny drobnosti, které nám ještě na kasinu zbývali, rozloučili se svými bývalými spolubojovníky a veliteli a už nás odvážel náš autobus. Všichni byli nadšeni, že už nám to končí. Jen my bylo trochu líto těch kluků, co tam dál za velkými zdmi museli dál sloužit vlasti. Ale to je osud.
Autobus nás dovezl až před obchodní dům Tesco, odkud jsme se vydali oslavovat dále do města.
V osm hodin jsme za hlasitého provolávání TŘI DVA JEDNA CIVIL!, sešli na svoboďáku. Poté se většina „vojáků" rozešla buď domů, nebo do blízkých hospůdek, kde se naposled rozloučily s vojenským životem a sami mezi sebou. Vždyť většinu těch kluků se už v životě neuvidí. Naposledy jsme vzpomínali co všechno jsme za ten společný rok prožili... a pak, pak už začal civilní život.
|
|
