|
Mezitím Xanta spočetla finance a zaplatila vstup do jeskyní. Při prohlídce jeskyně jsme viděly spoustu krápníků. Poprvé jsem však viděl dva krápníky ve tvaru sovy.. Kterým pro větší názornost domodelovali očička. Bilo to trošíčku přeumělkované.
Výborné bylo dno Macochy, kde nás provázel kluk, který byl úplný dvojník Adýska. Taky jsme viděli krápníky Rómeo a Jůlie, aneb věčný milenci. Jejich příběh je velice smutný, protože se již nikdy nespojí. Lepším zážitkem byla plavba po punkevní říčce na lodičkách. Náš oddíl obsadil téměř celou jednu lodičku a pan řidič měl dobrý hlášky. Něco jako říčka Punkva má kouzelnou moc, kdo se jí napije běhá celou noc. A nevystrkujte prsty z lodi, nebo o ně přijdete a nebudete se mýt čím drápat v nose. Na konci plavby tam jsme vystoupily, prohlédli si další podzemní prostory a plavily se zase zpět. Téměř na konci cesty pan lodivod pravil: tak teď máte na pravé straně možnost se naposledy praštit do hlavy. Pak to smýkl pod skálu. Všichni velcí se skrčili. A v další zatáčce to čekalo ty, co sedí na levé straně. No a potom jsme zase vypluli na denní světlo.
Zpátky do školy jsme šli rovnou po cestě. Staňour šel napřed vařit čaj. Mezitím, asi jak jsme byly v jeskyních, nás předešli Top se Šudanem. Takže jak jsme přišli do školy, tak oni už dávno chrupkaly. Šudan však ještě vařil čaj. Vařil, vařil, až u toho taky usnul. Pak přišel Staňour k vařícímu čaji a dělal si zásluhy. Udělaly jsme si gulášek, napapaly se a Xanta si s dětmi zahrála plácanou a zvláštní pišišvorky. Ještě jim Šudan se mnou zapěl pár písniček, Xanta přečetla zase něco o baronu Trenkovy. A pak už hezky hupky, dupky do pelíšku.
|
|
