Třetí den...A co to? Už musíme zase vstávat? No jo vždyť už je 9.15. Tak jo jdem nachystat snídani. Jen co jsem se trošičku vzbráboral a došel do jídelní místnosti, uviděl jsem ten děsivý nepořádek. Drobky úplně všude,  i na zemi. Čisto bylo snad jen na stropě. Nezbylo my nic než uklidit. Zatímco jsem uklízel a ostatní rádcové chystali dobroučkou snídani. Hráli děti vedle spacákovku.  Pak jsme všichni pojedli a už tu byla další hra. Taková klidná, sedící. Jeden napsal něco. Třeba pes, pak to přeložil a poslal sousedovi, který si to přečetl a nakreslil. Třetí z obrázku zase má poznat co to nakreslil. A tak to pokračuje až dojde papír.

    Dopoledne jsme se vydali po žluté značce na sever. Až jsme nakonec skončily na hřišti nedaleko za sloupem. Po cestě jsem se snažil dětem vysvětlit jak se hraje stínová honička ve stínu.. Nepochopily. Tak jsme si zahráli šátkovanou, triangl a mou „oblýbenou" honbu na motýli. Při poslední hře jsme se pokoušeli po družstvech na dálku vypozorovat  křížky z mřížky.  Na oběd jsme se vrátily do školy a daly si polívku.

    Odpoledne bylo volno po družinkách. Naše družinka se  větší část tohoto volna zabývala propadáním a přilehlými jeskyněmi. Nakonec nám došla baterka a tak jsme zkusily společně si připravit družinovou výpravu.  Na večer jsme slaňovaly. David hned od začátku všem radil jak mají slaňovat, ale až se měl sám k tomu postavit, tak mu to moc nešlo.

     Na večeři jsme si dali ryzoto. A pak se šlo do jeskyní. Utvořily jsme dvě skupinky.  První jsme tvořily: Já, Šudan, Staňour, Šestka a Radek.  Druhou skupinku tvořily všichni ostatní. Naše skupinka byla vyzbrojena lanem, sedáky, takže jsme se mohli spustit tam, kam ostatní nemohli. Tak jsme vyrazily. Dík Šudanově dodávce jsme byli za chvíli na místě. Všechno jsme si připravily. Lano přivázali a do sedáků se posadily. Ještě než jsme se začaly spouštět na dno malé propasti, objevily se i ostatní. Stáli nad propastí v místě kde se dalo pohodlně a bezpečně dostat z druhé strany. Tak jsme se s nimi pozdravili a začali sestup do hlubin země.                   

    Jan Staňour si nebyl jist svými silami a přemítal, jestli by se zase dostal nahoru. Nakonec usoudil, že bude lepší nás jistit z vrchu. Společnost mu dělali netopýři a zima. Na dně propástky byli dvě chodby. Jedna byla vlastně taková vodní cesta. Druhá vedla dolů opačným směrem. Na jejím konci byla  opět vodní hladina. Asi Punkva. Tuto vodní plochu Šestka se Šudanem překonali pomocí klády, kterou jsem jim dolů dopravil ze dna propástky. Před nimi se otevřela podzemní místnost, ze které se již nikam  nedalo dostat, a kde se na vodní hladině vytvářela hustá pěna. Naposled jsme si toto místo prohlédly a vydali se zpět na povrch, kde se mezitím Staňour dobře bavil poletujícími netopýry.

     Jen jednou ho za tu dobu vyděsilo něco, něco co kolem chodilo a dupalo  a  funělo. Nakonec to byl jenom ježek. Pak už Standa jen spokojeně mrzl a čekal na nás. s pomocí lana jsme se zase dostali na světlo, vlastně už na tmu boží. Pak nás Šudan vzal zase zpět svým vozem. Skončili jsme v občerstvovacím zařízení. Které stejně již končilo svoji činnost pro pokročilou hodinu noční. Každý si ještě stihl dát co mu bylo libo. Staňour horký čaj. Sejně jsme ale měli pěkné zážitky. .   

zpět na expedičník

na další stránku